V sobotu 5.12. jsme se již posedmé vypravili  na královnu Beskyd, Lysou horu. Přes dobrou předpověď, která se splnila, nás vyrazilo jen 7 pěšáků, kteří udrželi tradici tohoto Mikulášského výstupu.

Tentokrát jsme vyrazili z Malenovic od Hospody pod Borovou  po žluté značce. Ta nás vedla kolem potoka Satiny, který se za vsí  hloboko zarývá do masivu Beskyd.   Po levé straně jde z cesty vidět  kaskáda malých vodopádů, která postupně mizí v lese směrem k hotelu Bezruč. Dále jsme pokračovali po naučné stezce Lysá hora a tabule nás informovaly o vzniku Beskyd i historii jejich osídlování. Také jsme se mohli dočíst něco o zvěři a rostlinách žijících v těchto lokalitách a ještě něco z historie o zbojníku Ondrášovi,  který si údajně v okolních jeskyních zvaných Ondrášovy ďůry  ukryl svůj poklad. Cesta k vrcholu pěkně ubíhala a po napojení žluté značky na červenou se Lysá hora pokryla ledovým hávem. To začalo teprve to pravé ořechové. 3 km po ledu až na vrchol, bez maček či nesmyků, to byl opravdu poctivý sportovní výkon. Obdiv zaslouží hlavně Magda s Alenkou za šikovnost a vytrvalost a taky Libor, který ve zdraví přežil několik pádů.

Výhledy tentokrát nebyly luxusní a když jsme byli na vrcholu, tak připlul po obloze mrak a zahalil ledovou královnu do mlhy. Opět se potvrdilo, že Lysá hora nás vždy něčím překvapí a v žádném případě se nesmí podceňovat. Všichni jsme však do cíle dorazili bez větší újmy na zdraví a k zapamatování stojí i hláška Magdy při sestupu po ledovém korytě ,,Radši mokrá prdel než zlomená noha“.

Škarbálom zdar!

Kubrt